V australských zařízeních AKF probíhá výzkumný projekt financovaný Australian Childhood Foundation (ACF), jehož cílem je vyhodnotit účinnost protokolu Safe & Sound (SSP) u dětí s prodělaným traumatem. vyhodnotit.
Studie s názvem "The Listening Project: Tuning Into Change" (Projekt naslouchání: naladění na změnu), financovaná Australskou nadací pro dětství, byla provedena v australských zařízeních této nadace. Cílem bylo vyhodnotit účinnost programu Safe and Sound Protocol (SSP) u dětí s traumatickou historií. Protokol SSP, koncipovaný jako "nervové cvičení", se zaměřuje na snížení sluchové přecitlivělosti, zlepšení sluchového zpracování řeči a zlepšení regulace chování. Protokol využívá akustickou stimulaci k procvičování a normalizaci nervové regulace středoušních struktur.
Hlavní aspekty studie:
1. Účel a design:
- Studie se zaměřuje na děti ve věku od 7 do 14 let, které využívají služeb oddělení Child Trauma Service australské nadace pro dětství.
- Jedná se o intervenční studii, v níž byly děti podrobeny SSP po dobu přibližně 45 minut denně po dobu 5 po sobě jdoucích dnů.
2. Intervence:
- SSP spočívá v poslechu počítačem řízené akustické stimulace navržené tak, aby modulovala frekvenční pásmo vokální hudby přenášené k účastníkovi. Tato stimulace je zaměřena na nábor a modulovat nervovou regulaci středoušních svalů.
3. Kritéria hodnocení:
- Studie má několik primárních a sekundárních výsledků, včetně hodnocení sluchové přecitlivělosti, autonomní regulace stavu, zpracování sluchu, sociálního chování a funkce přenosu středoušních svalů.
4. Účastníci a metody:
- Studie zahrnuje nerandomizované paralelní rozdělení účastníků do intervenční skupiny a neintervenční hodnotící skupiny.
5. Význam studie:
- Tato studie poskytuje cenné poznatky o účinnosti SSP při zlepšování sluchového zpracování a regulace chování u dětí s traumatickou historií. Zdůrazňuje potenciální přínosy nervové cvičení při léčbě poruch souvisejících s traumatem.
Otázky ke zvážení:
1. Jak účinný je Safe and Sound Protocol při snižování sluchové přecitlivělosti u dětí s traumatickou anamnézou?
2. Do jaké míry přispívá SSP ke zlepšení autonomní regulace a sluchového zpracování u účastníků?
3. Jaké jsou potenciální důsledky těchto zjištění pro léčbu dětí s poruchami souvisejícími s traumatem?
